(Ne)spánkový experiment

Už se vám někdy stalo, že vám ráno zazvonil budík, jakž takž jste vstali, dali si kafe a nejradši si zalezli zpátky do teplé postele? Nám se to s přítelem stává docela často. Když jsme tedy měli jeden den v týdnu volno, rozhodli jsme se, že to uděláme, abychom zažili ten skvělý pocit, že můžeme spát dál.

Jak jsme se rozhodli, tak jsme i učinili. Vzali jsme to vážně a vzbudili se na budík ve 4:50. Když šel přítel vypustit naší zvěř z chodby, buldoček Maxík sebou házel jako kapr na suchu a koulel jedním probraným okem. Sphynx Tommy coby noční tvor rychle zpřítomněl, ale neubránil se překvapenému: "Mňou, mňou?", namísto obvyklého naštvaného: "Mňé, mňéé".

Vykonali jsme tedy obvyklé ranní rituály včetně kávy a šli si zase lehnout i s našimi zvířátky. Přítel usnul, já nikoli. Přes den jsme stihli spoustu věcí, ale už po obědě, kdy se mi veškerá krev z mozku přesunula do břicha jsem pocítila tzv. gastrodemenci a byla zralá na to jít spát.

Usnout se mi ale nepodařilo. Přítel se projevil jako mnohem zdatnější a opět v pohodě usnul. Snažila jsem se vykonávat nějakou smysluplnou činnost, ale byla jsem jako mátoha, později zombie a večer jsem konečně usnula spánkem spravedlivých.

Co jsme tímto experimentem zjistili? Bez spánku jsme mrštní jako guma a máme spotřebu elektrospotřebiče třídy G. Když k tomu přičtu zkušenost s třídenním očistným půstem a to, že dobrovolně jezdíme s rodiči na dovolené, tak mi z toho vychází, že pravděpodobně trpíme jakousi formou masochismu.

Ale už aspoň víme, jaké to je vstát a nic nemuset.