Nakupování za všechny prachy

Než jsem poznala současného přítele, neměla jsem s nakupováním potravin a věcí běžné potřeby problém. Nicméně po několika nákupech s ním jsem si vynahradila stovky a možná i tisíce všedních nákupů. S ním totiž obvyklá návštěva samoobsluhy byla všechno možné jenom ne všední.

Jedna z prvních nakupovacích nepříjemností, na kterou si vzpomínám byla ta, kdy už měl přítel nákup na páse a už už měl přijít na řadu. Vtom začal důchodce před ním počítat drobné na zaplacení novin, piva a rohlíků. Děda hledal a nenacházel, škrábal se na hlavě a přitom lovil peníze, co (ne)měl po kapsách. Přítel, když to viděl, nákup mu zaplatil. Nikoli z dobroty duše, ale protože byl v časové tísni. Děda mu tak vehementně děkoval až pivo rozbil. A protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, pokladní kasu zavřela a šla pivo vytřít.

Jindy jsme zase stáli ve frontě u kasy s větším nákupem. Paní za námi měla v košíku jen pár věcí, a protože tentokrát jsme v časové tísni nebyli, paní jsme před sebe pustili. Ta byla velice překvapená a skoro nevěřícně pravila: "To bych nečekala, že někdo jako vy mě pustí!" Můj druh chvíli přemýšlel, co tím bylo myšleno, když si uvědomil, že má přerostlou bradku, která hezky kontrastuje s jeho oholenou hlavou, letní oblečení, ze kterého je vidět tetování a v černém triku Resident Evil působil jako nějaký zlý mužíček.

V naší oblíbené prodejně se nám stala další příhoda. Přítel platil kartou. Alespoň si to tedy myslel. Slovenský prodavač se na něj významně díval a on zase na něj. Ve frontě všichni trpělivě stáli a čekali. Vzájemné zírání se protahovalo čím dál víc. Ve frontě už po chvíli někdo zakašlal. Prodavač to již nevydržel a nesměle se zeptal: "Prepáčte, mohol byste zadať ten pin kód?"

Další z případů, kdy přítel způsobil menší katastrofu bylo zablokování terminálů na platební karty. Sice se ke vchodu prodejny jen přiblížil, ale jsem přesvědčená, že terminály vycítily jeho přítomnost a dobrovolně ukončily svoje působení.

Nakupovací peripetie vyvrcholily krádeží. Přítel totiž zcela nechtěně ukradnul jedné paní plný košík (před kasou). Ta si celá nešťastná pro něj šla zpět s tím, že už se jí to ten den stalo podruhé. Košík byl pro svůj neodolatelný obsah velice žádaný.

Tak teď už chápete, že i nakupování např. mouky se může zvrhnout v minidrama. Domů jsem si nenechala nikdy dovézt zakoupené potraviny. Teď už ale vím, že ten, kdo to dělá není líný. Je buď nemocný nebo má doma nakupovacího katastrofistu.