Na Valentýna

Vzpomínám si, jak mě před lety přítel na Valentýna potěšil už v noci. Byl naprosto vzorný a téměř vůbec nechrápal. Kdo žije s někým, kdo chrápe mi potvrdí, že je to jedna z nejromantičtějších věcí, která se dá v noci prožít – nerušeně se vyspat.

Ráno mě přivítal s pejsky s tím, že už přišel z Lidlu, kde mi koupil růžičky, bonboniéru ve tvaru srdce, džus a balení kondomů. Ještě mi prozradil, že mu omylem spadly k paní, která měla nákup na páse za ním. Stařenka mu třesoucí se rukou balíček vrátila s tím, že ona je již opravdu neupotřebí. Přítel mě naštěstí nechal dopoledne vyspat, protože tušil, že v opačném případě by byly platnější oné babičce.

Valentýn je samozřejmě komerční svátek, který se nás snaží obrat o peníze, které jsme vrazili do Vánoc a ještě se z toho patřičně nevzpamatovali. Kdo byl však finančně rehabilitován nebo dostatečně makal, může si dovolit odjet někam na wellness.

To jsme také učinili. Jeli jsme na krásný soukromý wellness, kde to probíhalo následovně: po ranní kávě a venčení jsme šli do sauny, vířivky a do bazénu. Poté jsme pojedli, dali další kolo sauny, vířivky a bazénu, siestu a procházku. Nakonec jsme dali poslední (už celkem vysilující) kolo sauny, vířivky a bazénu, pojedli, popili, vyvenčili a šli spát.

Popsala jsem to svému otci, on uznale pokýval hlavou a řekl: "Jojo, vy mladý toho ještě hodně vydržíte."

Co na to říct? Snad jen, děláme, co můžeme…