Muži v domácnosti

Už jen název tohoto článku zavání nějakou katastrofou. Občas slýchám hororové historky o tom, čeho všeho jsou muži (ne)schopní, když jsou doma sami a má být zachován normální chod domácnosti. Ohřevem párků v rychlovarné konvici počínaje přes vany plné špinavého nádobí konče a završují to kojenci vystříhaní z bodýček manikúrními nůžkami.
Nechci házet všechny muže do jednoho pytle, ale nevděčnost domácích prací spočívá v tom, že jsou vidět až když nejsou hotové. Proto se mnoho mužů domnívá, že když je doma naklizeno, dělá se to vlastně samo. Udělat nepořádek, na to některým expertům stačí minuty a opravdovým mistrům i vteřiny. Likvidace těchto následků však tyto časové intervaly mnohonásobně převyšují. Domnívám se, že by se tímto fenoménem měli zabývat vědci, protože to podle mě odporuje přírodním zákonům.
Můj přítel měl babičku, která byla Němka. Obeznámená s německou organizovaností a pořádkumilovností jsem se na začátku našeho soužití trochu obávala toho, že bude chodit po bytě s bílou rukavicí a pokud bude jen lehce našedlá naplácá mi s ní pěkně na zadek. Navíc byl na vojně a zhruba půl roku na mateřské (hádejte, co bylo horší). Bylo mi tedy jasné, že o úklidu a chodu domácnosti něco ví. Až pozdě jsem zjistila, že malou dceru strkal do vany, aby si v ní snědla meloun. Poté, co jsem (s jeho svolením) něco hledala v jeho šuplíku a mezi oblečením našla sprchovou hlavici i s hadicí, špunty do uší, aspirin a rodný list, přestala jsem se výprasku bát.
Doma s oblibou obsluhuji pračku, sporák i troubu. Když jsem však v práci, sahá na domácí spotřebiče i přítel bez mého dozoru. Jednou si šel ohřát jídlo do trouby a našla jsem omáčku zvenku na pračce, na bubnu zevnitř i na psovi.
Jindy mě plísnil ať si brzy vyklidím kufr z nějakého výletu, aby ho mohl co nejdříve uklidit a nepřekážel v bytě. To jsem také udělala. Přítel však okolo kufru tak dlouho prokrastinoval dokud se do něj kocour nevyblil (asi se na ten nepořádek v bytě nemohl dívat).
A ještě jeden příklad za všechny. Dala jsem prát psí věci. Bohužel pračka začala házet chybu. Přítel samozřejmě promptně našel viníka (mě) s tím, že pračka je přetížená. Nakonec jsme zjistili, že je ucpaný filtr, proto voda neodtéká. Vypouštěcí hadičkou voda odtékala zoufale pomalu, dokud nepřestala téct úplně. Vyndal tedy celý filtr, ve kterém byl ubrousek proti obarvení prádla. Samozřejmě následovala potopa, kterou příliš nezmírnily ani podložky proti inkontinenci a osušky, které jsem radši měla již připravené.
Po vypuštění a "spravení" pračky můj druh usoudil, že situaci vyřešil a odebral se do kuchyně. Jindy se před úklidem tradičně schovává v Alze, ale teď musel zaimprovizovat a najít si něco bližšího. Za zvuků jazzu začal popíjet kávu (dokonce se drze zeptal, jestli mu jí neudělám já!) se slovy: "No přece ti nebudu překážet, ta chodba je pro dva lidi moc malá." Při vytírání chodby, kde pračku máme mě napadla častá věta z gangsterek: "Toto město je pro nás dva příliš malé."
Vždycky jsem ty ženské, co nadávají doma na své muže považovala za megery. Můj přítel nenechává po bytě špinavé fusekle, to ne! Jen po našich zvířatech čas od času rozlívá kávu nebo omáčku.
Musím ho ale pochválit, protože vzorně vymyl láhev po vaječňáku. Nechal jí vyschnout na topení a uklidil jí do chodby. Škoda jen, že jí ještě ten den rozbil při vysávání (což je, musíte uznat, polehčující okolnost).
S muži v domácnosti je to někdy zážitek. Někdy až takový, že z toho mám chuť jít naštípat dříví.
Přeji všem hezký den!