Minimalismus

Jsem od přírody šetrná (nikoli lakomá) a nemám ráda plýtvání. Novou věc si kupuji až když doslouží ta stará a nejedu s módní vlnou toho, že něco musím mít jenom proto, že to letos vyšlo jako nové. Kvalita je pro mě důležitější než kvantita a rozhodně nejsem konzumním otrokem matérie!

Hm. To mě k tomuto tématu napadlo jako první. Když jsem se však rozhlédla po bytě, zjistila jsem, že to, že žijete v malém bytě, s malým přítelem a malými psy z vás ještě minimalistu tak úplně nedělá. Když totiž v pidikuchyni můžete mít toustovač, topinkovač, kontaktní gril, rychlovarnou konvici, 2 kávovary, pěnič mléka, smoothie mixér, tyčový mixér, vakuovačku, výrobník sodovky, pekárnu na chleba, plynovou troubu i troubu horkovzdušnou a k tomu ještě horkovzdušnou fritézu zjevně nejste typický minimalista.

Na druhou stranu nemáme mikrovlnku, což asi úplně nevyvažuje to, že jsem napočítala v naší domácnosti přesně 50 hrnků všeho druhu (nepočítám termohrnky, které by vydaly na samostatnou kapitolu). Donedávna jsme doma měli 2 ledničky (jednu na jídlo, druhou na nápoje). Mít 3 televize ve 2 místnostech asi také nenaleznete u každého minimalisty. Stejně tak 3 plné stojany na víno (nejsem alkoholik – jen je to hezká dekorace) a nespočet různých sklenic, číší, lžic, lžiček a lžičiček. No, raději již nebudu ve výčtu všech věcí dál pokračovat, neb by to vypadalo, že se vychloubám (a nebo pochopíte jaký jsem bordelář).

Jako minimalisty bych určitě označila své rodiče. V dětství jsem ani nezkoušela mít vzteklý záchvat v obchodě a vyvádět tak dlouho, dokud hračku nedostanu. U mámy jsem věděla, že peníze šetří na důležitější věci, než jsou zbytečnosti pro děti a u táty jsem věděla, že je schopný mě tam nechat a jít domů.

Můj otec mě ale v obchodě nikdy nenechal. Jednou ale nechal mámu v Kauflandu. A to tam s ním šla bez peněženky. Tehdy, když se vrátil každý zvlášť, jsem si říkala, že asi musela hodně zlobit. Pravda byla taková, že táta mámu v obchodě ztratil, a tak si myslel, že když nemá peníze, šla domů. Máma se vrátila až po něm, a to i s nákupem. Prozíravě si peníze s sebou vzala. Dlouho pak ale s tátou do Kauflandu (ani nikam jinam) nešla.

Taťouch na mě často volával z branky, když jsem šla nakoupit: "Nakup tak, aby by to bylo levný, dobrý a hlavně, aby toho bylo hodně!" Pokud se z nákupu vrátil on, vždy nám v kuchyni předváděl, co vše výhodně nakoupil. Většinou to byl bochník chleba, buřty a pivo. To vysvětluje, proč doma neustále nebylo nic k jídlu. Zjevně mí rodiče byli a jsou alespoň gastronomičtí minimalisté.

Závěrem bych dodala, že se cítím býti maximalistou v minimálním prostorou. A jak jste na tom vy?