Letošní Velikonoce

Velikonoce jsou zvláštním obdobím, které nás rok od roku zastihují v úplně jiné fázi šatníku. Týkají se všeho od péřové bundy prakticky až po bikiny. Letošní Velikonoce byly trochu pracovní a zase rychle utekly.

Ráno jsem přišla z práce a přinesla příteli míchaná vajíčka do postele. Již v televizi hledal pohádky, které by si mohl pustit. Vyplatil mě pomlázkou a už už jsem začala dělat bramborový salát a řízky. Aby těch vajec nebylo málo, odpoledne jsem se vrhla na výrobu domácího vaječňáku. Mezitím jsme se vrhli na psa, kterému jsme našli klíště (jarní sezóna nepopiratelně započala).

Když jsem viděla našeho sphynxe Tommyho, napadlo mě, že připomíná beránka, který prošel žehem. Dala jsem mu do pelíšku velikonoční vejce, za něho pomlázku a na krk dostal stuhu. Když to viděl přítel, mašli z kocoura serval a mě seřval ať z toho chudáka nedělám debila (nic naplat, někteří lidé prostě nemají vkus). Nicméně podařilo se mi ho zachytit dokonce i se psem, který se kocourem pečlivě vysezená vejce snažil uloupit. Ten se však nedal a vejce bránil jako stará dračice (včetně sirného zápachu se syčením).

Přítel chtěl do kavárny na velikonoční kuřátko, ale na mě padla únava. Nakonec jsem neusnula, ale přítel plný vajec, kocour bez mašle i pes bez klíštěte odpadli takřka synchronně, aby chrápali střídavě v různých intervalech. Když se vzbudil, cítil se podveden, protože usnul zbytečně jen kvůli mně, kdežto já nezabrala. Holt, kdo nespí se smečkou bdí proti ní.

Jako satisfakci jsme vyrazili na kuřátka, která výrobou připomínala spíš žluté slony kvůli křidélkům, které vypadaly jako sloní uši. Péřovku, ve které jsem přišla z práce jsem tedy pověsila na hřebík a oblékla letos poprvé letní šaty.

Díky vaječňáku jsem Velikonoce zakončila slavnostně. Budu jen doufat, že do příštího roku neuschnu - přítel mě totiž letos docela šetřil. Ne jako mí 3 bratranci, kteří se mi kdysi opačným koncem pomlázky pokoušeli odrazit ledvinu. Jó, to byly časy!

Přeji všem krásné jaro...