Letošní Vánoce

Letošní Vánoce jsem strávila mezi nočními službami, ale ve finále mi to nevadilo, protože jsme si Štědrý den udělali už ráno.

Nejdříve jsem příteli navrhla, že si dárky rozbalíme na 1. svátek vánoční až se vrátím z práce a budeme to mít jako v americkém filmu, kdy se vrhneme ještě v pyžamech ke stromečku. Jelikož by přítel nevydržel další den bez nového iPadu s klávesnicí, který měl dostat, přesvědčil mě o nesmyslnosti mého návrhu s tím, že rozbalovat se bude ještě než pojedeme odpoledne za dětmi.

Ozdobili jsme tedy stromek a pustili si Columba. Mezi vražděním v televizi jsme pokukovali po stromečku. Přítel mě ponouknul, abych jeden dva dárky přinesla do postele. Trochu se nám to ovšem zvrtlo, asi jako v seriálu Přátelé, kdy Monica maniakálně rozbaluje svatební dary až jsou z jednoho rozbalené všechny. Dali jsme se do toho s takovou vervou, že jsme ani nepostřehli, kdo je v Columbovi pachatel. Normálně by to nevadilo, ale výjimečně to byl díl, kdy Columbo neustále nechodí za vrahem. Naše vánoční radost však všechno překryla.

Ačkoli si s přítelem dárky většinou vybíráme se souhlasem toho druhého, stejně se mi podařilo utajit před ním dokonce 5 věcí, o kterých neměl vůbec tušení. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem letos vůbec nevojtila. Já překvapení neměla téměř žádné až na to, že jsem nedostala 2 drahé giny, na které jsem si vzpomněla až druhý den a trochu dotčeně si o ně řekla.

Jídlo, kterému na Štědrý den nevěnuji již tradičně mnoho pozornosti se ovšem stalo středobodem vesmíru onoho dne pro přítele. Ráno si dal štrúdl, později polévku, poté bramborový salát s lososem a chlebíčky. Zanedlouho si dal u dětí opět polévku a řízky se salátem a na závěr cukroví. To se mu vymstilo, když si o den později stoupnul na váhu a poněkud se zhrozil. Dokonce mě donutil zvážit se také. Měla jsem o kilo a půl víc, což na to, že jsem právě snědla několik vepřových řízků se salátem byl docela úspěch. Přítel už tak šťastný nebyl. A už vůbec ne ve světle toho, že synovi slíbil, že s ním poběží půlmaraton. Což si s tou bednou kytu namísto břicha v tu chvíli neuměl moc představit.

Děti byly z dárků nadšené. Nejprve měly radost z toho, že mají tajemný zabalený balíček a po jeho rozbalení měly radost i z jeho obsahu. Ačkoli musím uznat, že jsem v životě neviděla v jedné místnosti tolik ponožek najednou (s výjimkou jejich prodejen). Jejich máma ovšem zkonstatovala, že ponožky už o jarních prázdninách sníží svůj počet na polovinu. Nejspíš nějakým magickým kouzlem.

Musím vám napsat o 2 velice zajímavých dárcích, které jsem obdržela. První byla plechová dózička, ve které byla svíčka. Na tom by dohromady nebylo nic zvláštního až na to, že po vyhoření vosku jsem na dně našla malý složený alobal. Trochu jsem se vyděsila, jestli nejde o crack, ale po rozbalení alobalu jsem našla plastový pytlíček a v něm náramek s vánočním motivem. Jak originální!

Druhý pro mě velice vzácný dárek byly pyrity ještě od hlíny. Zde je jejich historie posledních dní: ležely asi 100 metrů pod původním povrchem, úplně na vrchní vrstvě uhlí. Ležely tam miliony let, pak je odkrylo rypadlo, přítelův bratr si šel odložit tělesné přebytky (pro nechápavé – šel se vysrat) a to byl ten moment! Uviděl je, sebral je a již je mám doma vyčištěné. Pár dní po něm opět projelo rypadlo a zbylé pyrity už nikdy nikdo neuvidí. Ale kdoví. Přítelův bratr se domnívá, že za miliony let možná někdo někomu daruje jeho zkamenělé hovno.

Velice užitečný dárek a vlastně jediný, který náš kocour Tommy dostal byl úžasný pelíšek od mojí kolegyně. Pojal ho za plyšovou dělohu a přes Vánoce jsme ho prakticky neviděli, protože v ní dlel u topení prakticky pořád, s výjimkou příjmu a výdeje tekutin a potravy. Navzdory mému očekávání se v děložním pelíšku nedovyvinul a chlupy stále nemá.

Vánoce jsme všichni zakončili v teple rodinného krbu (zaprděného brlohu). Pes se přitulil k příteli, svému páníčkovi, přítel ke mně, já ke kocourovi, ale ten k nikomu. Když vstal, alespoň psa ledabyle olíznul a cyklus Vánoc, lásky, sounáležitosti a pohodlí byl pro letošní rok opět uzavřen.