Kočky založily odbory…

…nevěříte? Já už ano. Máme totiž doma jednoho odboráře až z daleké Kanady. Jazyková bariéra mu však vůbec není na překážku a vytrvale nás buzeruje. Když k tomu přičtu jeho jedinečnou vizáž označila bych tento pohled přípravou na peklo. Čistit po něm záchod to už je peklo rovnou.

Kdo za sphynxe zaplatil desetitisíce učinil tak zbytečně. My našeho Tommyho získali zcela zdarma a nádavkem dostali flašku rumu. Jo jo, rum už je dávno pryč, ale kocour, ten zůstává a spolu s ním i jeho móresy.

Ty se projevují kupříkladu tak, že směrem k lednici nemůžu udělat krok, aniž by mě nepředběhnul a vytrvale se nedobýval dovnitř. Je-li mu přístup odepřen, zkontroluje psí misku a drze Maxíkovi užírá přímo pod nosem (nebo spíš čumákem). Mám podezření, že náš buldoček není jen obyčejný pes, ale přímo apoštol, protože na mě jen mlčky vrhne pohled: No vidíš to?! A svůj lovecký instinkt nechá radši u ledu.

Když je kocourův apetit uspokojen, chce si hrát nebo spát. Podezřívám ho z toho, že je fetišista. Na rozdíl od psích míčků a plyšáků (až na jednu výjimku viz níže) preferuje peříčka na šňůrce a všelijaké bičíky s třásněmi. Též jeho způsob projevu náklonosti je obskurní. Otírá se o mě tak, že mám od jeho kůže hnědý i obličej. Občas si z mého nosu udělá poličku na svojí malou hlavu, a to, když ležím na boku. Pokud se z postele vzdálím jde mě seřvat do koupelny, neboť jsem vstala z lože skoro společného.

Před pár lety mi přítel daroval medvídka pana Beana. Má dokonce i šálu a je moc roztomilý. Oblíbenou kratochvílí našeho kocoura je jeho fackování a celkové šikanování. Možná je to jen jeho němý trenažér než vlítne na psa. Každopádně to probíhá tak, že k méďovi přiběhne, rychle do něj flákne prackou a ještě rychleji odběhne. To opakuje ve stále kratších intervalech s tím, že střídá obě pracky. Poté ho chytne za šálu až medvěd lítá vzduchem. Buď ho šály zbaví úplně nebo se ho na ní snaží uškrtit.

Aby jeho veličenstvo mělo patřičný komfort (a neustále se po mě neválelo), koupila jsem mu chytrý pelíšek (po slevě za 1 500 Kč), který se podle nastavení zahřívá nebo ochlazuje. Po jeho vybalení se Tommy nastěhoval do kartonové krabice, ve které jsme pelíšek přivezli.

Další 2 tisíce jsem zaplatila za veterináře, abych zjistila, že má játra a ledviny v lepším stavu než já. Před odběrem však musel být nalačno. Raději jsme se s přítelem uchýlili do kavárny, abychom nemuseli poslouchat stížnosti hladového kocoura. Vlastní hlad je sviňa, ale ten zvířecí je o život (ten váš).

Nedávno jsem měla snahu našeho kocoura zkulturnit. Namazala jsem ho proto Niveou soft, ale jediné, čeho jsem docílila bylo to, že smrděl jako zatuchlá babička ve svátečním oblečení. K hygieně má ale jako správný kocour pozitivní vztah. Velmi rád zapíná a různě programuje pračku. Někdy se mi snaží ulehčit práci i tím, že se snaží vyprat přes noc, ale častěji nás znělkou po jejím zapnutí spíš budí.

Najít rovnováhu mezi rozdáváním lásky mezi své samce také nebylo jednoduché. Když jsem kocoura škádlila, přítel mě pokáral ať k němu mám větší úctu, protože už je to kocouří děda. Když jsem k němu byla hodná a mazlila se s ním poslouchala jsem ať se krotím, protože bych pejskovi mohla zlomit srdíčko. Za tím vším jsem viděla spíše skrytou motivaci, aby si nejvíce mé náklonnosti užil přítel (asi moc koukám na Slečnu Marplovou).

Jsou to miláčci, každý den se těším na francouzského buldočka i na kanadského odboráře. Přesto si každé ráno než vstaneme a začne kolotoč venčení a krmení říkáme: "Potichu, nebo na nás přijdou!"