Jihočeský běh

Poté, co jsem se zúčastnila svého prvního závodu v běhu na 5 km mi otrnulo a zpupně (a navzdory tomu, že jsem byla po noční službě) jsem se vrhla na závod další. Nebyla to ale žádná procházka růžovou zahradou. Byl to přespolní běh v délce 5400 m přes pole, louky, lesy a kaluže.

Sponzorem běhu byl místní pivovar, což mi situaci poněkud zkomplikovalo. Hodila jsem do sebe banán a malé pivo, což způsobilo, že jsem se začala cítit nepřemožitelně. To ještě podpořil fakt, že začátek byl z kopce a kousek za hřbitovem jsem předběhla jiného závodníka (byl jím 82letý pán).

Přítel chtěl nejprve běžet pomaleji v tempu se mnou, což jsem však odmítala. V jednu chvíli mi ale dobře poradil, protože jsem málem minula oranžový fáborek a běžela bych bývala do mlýna, na který nás důrazně upozorňovali, že do něj běžet nemáme.

Po 3,5 km jsem přestala pociťovat pivní a běžecký zápal a pro změnu pocítila srdce až v krku. Vidina dalších téměř 2 km mě přiváděla k zoufalství. Mezi poli začalo být ohavné vedro a cesta vedla do kopce. Musela jsem na chvíli jít rychlou chůzí a vzpomněla si na slova pořadatele a jeho syna: "Občerstvovací stanici jsme zrušili, protože jediný, kdo se v ní občerstvoval byla obsluha občerstvovací stanice". Škoda, musela jsem pokračovat dál. Předběhla jsem další závodníky (pro změnu 67letou babičku a nejspíš její vnučku).

Poslední kilometr jsem se nadobro přestala kochat krásou okolí a běh se změnil v boj o život. Potácela jsem se k cíli jako osel za mrkví s tím rozdílem, že mrkev byla v mém případě pivo zdarma. Dávalo mi to vůli žít, čímž chci Pivovaru Transformátor poděkovat. Myslím na něj často i při obyčejném tréninku a někdy i jindy, jen tak.

Syn pořadatele, kterého jsem sice také předběhla přinesl houbu z lesa. Na chvíli jsem se začala bát, že odněkud vytáhne bandasku plnou borůvek, ale naštěstí už na ně bylo pozdě. Já dovlekla jen své zpocené znavené tělo, které bych nejraději ponořila do kapaliny. Místo toho jsem kapalinu poslala do sebe a pivo v něm jen zasyčelo.

Přítel doběhl jako druhý přesně na vteřinu s ještě jedním závodníkem. Já v kategorii žen doběhla pátá a dostali jsme diplom.

Jedním ze závodníků byl i můj strýc, který si na přespolní běh odskočil z mysliveckých slavností. V ten samý den se konali i pivní slavnosti již výše zmíněného pivovaru a o pár kilometrů dál další běžecký závod. Můžeme se tedy jen dohadovat, kam strýček pokračoval, ale jak ho znám, jistě zvládnul vše. Napadlo mě, že na vesnici mají akčnější život než my v Praze.

Taktiku běhu jsem od té doby změnila a před tréninky provádím zátěžové testy. Nedávno jsem si před ním dala litr burčáku a čekala, co to se mnou udělá. Dlouho jsem tak rychle neběžela.

Sportem ku zdraví!