Japonské období

Občas mám takové období, kdy mě něco velmi nadchne a zajímám se o vše možné ohledně daného tématu. Již jsem si prošla italskou, egyptskou, starořeckou a habsburskou érou, abych se přesunula až k dalekému Japonsku.

Nyní tedy popíjím Saké a dívám se na sumó (občas je to docela nervák!) nebo za zvuků japonské relaxační hudby čtu různé japonské knihy. Musím uznat, že na některé japonské herce se také kouká poněkud lépe než na italského pana účetního Huga Fantozziho.

Na moment bych se zastavila u saké. Když jsem ho otevírala, důkladně jsem si pročetla, odkud pochází, abych nepila např. maďarský nápoj, který prodává někdo v Mělníku a tváří se, že jde o tradiční nápoj země vycházejícího slunce.

Saké, které jsem pila já – typ Junmai – bylo skutečně tak hnusné, až jsem se divila, že Japonci patří k národům, které se pravidelně umísťují na předních příčkách v dlouhověkosti. Přitom tradiční švédské Surströmming (fermentované sardinky v soli), které smrdí jako prokopnutá silážní jáma mi nevadilo konzumovat. Saké mě ovšem příliš nenadchlo (na rozdíl od jejich ginů, které jsou výborné).

Co mě však nadchlo absolutně je japonská životní filozofie a moudrost. Po přečtení asi deseti různých japonských knížek, ať už to byly mýty, kočičí příběhy nebo zen-budhistické rady, jsem si uvědomila, jak prostředí nemilosrdně ovlivňuje člověka.

Pojmy jako ohleduplnost, udržitelnost, harmonie (a mnohé další) se v knihách často opakovaly. Snaha o maximální spokojenost s minimem věcí, nebo rituály, díky kterým své činnosti dovádí až k dokonalosti. Žití přítomným okamžikem s vděčností za vše, co život přináší, ať už to je pozitivní nebo negativní.

Cestování rozšiřuje mysl a pomáhá nám díky pohledu na život odjinud, než jsme zvyklí nazírat na věci jinak. Když však není stále možnost cestovat, je dobré si o tom alespoň přečíst, podívat se na dokument nebo si poslechnout někoho, kdo navštívil zajímavá místa.

Tak si tak říkám, jaká bych byla já, kdybych se narodila tam? Potřebovala bych toho k životu méně? Pracovala bych více? Ať už bych ale žila kdekoli, chtěla bych mít stále co číst, pít u toho sypané čaje, meditovat a mít svou kočku pro štěstí.