Holoprdky

Už před časem jsem se vyjádřila na téma Facebook. Nejsem stále velkým zastáncem sociálních sítí, ale na něco dobré jsou. Tím, že jsem se neplánovaně stala majitelkou kocoura, stala jsem se současně s tím (a to už zcela plánovaně) členem kočičí skupiny na FB.

Místy to vypadalo trochu jako na maminkovském webu s tím rozdílem, že nemám doma manžu a mimíska, ale podle ostatních uživatelů holoprdku, což je důvěrné označení pro sphynxe.

O tom, jak moc je jeho prdka holá jsem se přesvědčila celkem nedávno, když jsem usnula s otevřenými dveřmi a společně se psem se ke mě tajně proplížili. Vzhledem k vzájemnému mytí obou mých tvorů jsem si nebyla jistá, zda se k mému obličeji blíží psí tlama nebo opačný konec kocourův. Po hbitém skoku došlo k neslyšnému a zároveň neslušnému obsazení mého obličeje holoprdkou.

Díky FB skupině jsem se mimoděk dozvěděla, že je to jeden z největších projevů lásky, kdy je vám vystavena nejzranitelnější část kocoura a hledíte si vzájemně s láskou a porozuměním tváří v záď. Kdo toto romantické gesto odmítne, stihne ho trest v lepším případě jen v podobě ignorace.

Také jsem se snažila dokázat kocourovi míru svých citů, leč marně. Několikrát jsem ho omylem málem zasedla a dokonce i zalehla, ale vůbec jsem neměla pocit, že by to ocenil. Zavřeštěl na mě a po (mém) náběhu na infarkt jsem se snažila ho uklidnit. Na to funguje bohužel jen jídlo. Poté, co jsem holoprdku (spíš by se hodilo přízvisko nařvitlamu) utemovala kapsičkou, kočičím pudingem (že jste nevěděli, že něco takového existuje?) a několika pamlsky, zavládlo spokojené ticho.

Už tedy vím, jak to je. Kocour mě za odměnu zasedne proto, abych si všimla, kolik lásky mu prošlo žaludkem. Vzhledem k jeho bachoru se obávám, abych za chvíli neměla doma přežvýkavce.

Lásce zdar a všem holoprdům/prdkám zvlášť!