Grinch

Vánoce jsou svátky klidu, míru, dárečků a rodinného štěstí. No jo, ale co když někdo rodinu nemá nebo stojí za houby? Možná i proto je v tomto období tolik sebevražd. Lidé si náhle více uvědomují svojí osamělost a je to pro ně velmi těžké.

Někteří lidé zkrátka Vánoce nesnáší, třeba i z důvodu všudypřítomného konzumu, falešné přátelskosti jinak nesnášenlivých lidí, vánočního kýče, gruntování, povinných rodinných návštěv, přežírání se a utrácení za dárky pod stromeček. Jsou to takoví Grinchové.

Americké Vánoce sem prosakují už mnoho let a vytěsňují tím naše tradice. Tlustý Santa Claus vystrkuje z jesliček našeho Ježíška a cpe nám své červenozlaté ozdoby nebo jaké jsou zrovna v kurzu. Samozřejmě nakupovací tlak sílí a jde ve finále víc o utrácení peněz než o cokoli jiného (a co potom ty povánoční výprodeje!).

Ráda bych se zastavila u tradice, kdy dětem říkáme, že dárky nosí Ježíšek. Podle země, kde se Vánoce slaví se nazývá např. Děda Mráz, Babbo Natale, Papá Noel…Bez ohledu na jméno jde v podstatě o pohádkovou nadpřirozenou bytost, která nosí hodným dětem dárky.

Během posledních Vánoc jsem zaznamenala názor více lidí ať už v médiích nebo v okolí, že by se malým dětem mělo od začátku říkat, že žádný Ježíšek neexistuje. Dětem se lhát nesmí a nemáme je traumatizovat iluzemi. Tak to nevím, zda se jedná o rodičovství nebo čiré grinchovství.

Určitě jsem v 1. třídě necítila zradu dospělých, že mi lhali! Naopak, jsem ráda, že jsem díky tomu prožila neopakovatelnou magii Vánoc, věřila na jejich kouzlo a s dárky přišlo i potvrzení, že ve skutečnosti jsem byla hodná a tam nahoře to ví. Podvědomě jsem skutečnost tušila víc a víc a pak už na Ježíška věřit ještě chtěla, ale vytrácelo se to. S padáním mléčných zubů děti údajně přichází i o magické myšlení.

Skoro je mi líto, že jsem na Ježíška nevěřila déle, jako některé dnešní větší děti (což je pro mě udivující vzhledem ke všem reklamám, internetu apod.). Přišlo by mi líto, kdyby rodiče řekli: "Dárky kupujeme my ve výprodeji, takže žádné hračky nekresli a dopisy nikomu nepiš a řekni rovnou, co chceš."

Tak to mi přijde určitě horší než pseudotrauma z údajné lži o Ježíškovi. Říkají takoví rodiče svým dětem i to, jak hnusné obrázky načmáraly, že mají šišatou hlavu nebo jejich plyšáčci a hračky, které děti běžně personifikují žádnou duši nemají, aby je ušetřili šoku ze zjištění pravdy? Jsem ráda, že mi Ježíška nikdo nevnucoval, ani nevyvracel. Prostě tady byl, já to přijala a přirozeně z víry v něho vyrostla traumatu zcela prostá.

K dětství určitá naivita patří a pohádky jsou toho součástí. Stejně jako víly, skřítci nebo jiné bytosti. Je to dětská úroveň myšlení a je podle mého názoru hezké, když to starší sourozenci nebo rodiče s dětmi hrají. Však ony mají z dárečků nakonec tu největší radost a prožívat Vánoce s dětmi má jiný nádech než s dospělými. Jak je to ve skutečnosti děti stejně jednou zjistí a budou to vědět až do konce života, tak proč jim brát to hezké období?

Nechme tedy každému jeho Vánoce. Dospělým, Grinchům a především dětem napříč celým světem.

P. S. Děkuji svým rodičům, že mě ponechali ve víře v kouzelné jezulátko nosící dárečky a nepodporovali mě ve scestných názorech některých dnešních moderních (v překladu nesoudných) rodičů.