Francouzské brambory
S přítelem se hádáme zcela minimálně, ale když už, tak je to velice rychlé, zbytečné a kvůli naprosté hlouposti. Nedávno jsme se kupříkladu domlouvali, kam půjdeme na oběd…
Já: "Skočíme si na mexickou? Minule nám to nevyšlo."
On: "Mám chuť na něco typicky českýho, v tý mexický si nic moc nevyberu."
Já: "Tak to spíš půjdeme k Sudům, jestli máš chuť třeba na svíčkovou."
On: "Jo, tak jo."
On: "Dám si francouzské brambory."
Já: "To si děláš srandu? Já to věděla!"
On: "Co? Proč mi to kazíš? Mám na to chuť! Proč bych si nemohl dát ty brambory?"
Já: "To jsme sem nemuseli chodit, ty ti přeci můžu udělat doma za pár korun, brambory máme od našich, nemusíme na ně chodit do restaurace. Říkal jsi, že máš chuť na něco typicky českýho."
On: "Ještě řekni, že se kvůli mně obětovala a nešli jsme do tý mexický! A je to typický český jídlo!"
Já: "Neobětovala, ale nedává to smysl, jít na něco takovýho ven, mohl sis dát knedlo vepřo nebo guláš."
On: "Já chci ty brambory!"
Já: "To je jak ve Špindlu, když sis mohl dát cokoli! Měli tam i krůtu s kaštany a ty sis dal radši rohlík s eidamem!"
On: "No a co? Nevím, proč zase vytahuješ Špindl!"
Já: "Cokoli! A dal sis blbej sejra!"
On:" Tak ty si můžeš dát v pizzerii kuřecí prsa s broskví, takovej hnus a já nemůžu mít brambory? A měl jsem na ten eidam tenkrát chuť."
Já: "Blbej sejra!"
On: "Mstíš se za tu mexickou! Tak víš ty co? Příště tam půjdeme! A já si tam nic nedám, ale teď si dám ty brambory!"
Já: "Vždyť si je dej, ale není to český jídlo."
On: "Je!" (zuřivě googluje a zjišťuje, že jak název vypovídá, francouzské brambory skutečně pochází z Francie)
Já: mám vítězoslavný výraz.
On: "Chce se mi na záchod. To je z toho, jak jsi mi to nepřála!" (z WC mi posílá zprávu s receptem na francouzské brambory a komentuje to: Úplně jiný sýr, slanina je na plátky u nás na kostičky a používají olivový olej! My ne! A mám sračku jak řemen.)
Já: Přemýšlím, jak se správně čte Cordon bleu, které jsem si objednala, ale asi se to nedozvím, protože číšník volá do kuchyně: "Jednoho Górdna!"
On: "Dal bych si ještě nějakej zákusek, něco českýho, třeba Crème brûlée."
Přesunujeme se do kavárny, kde se po žloutkovém věnečku, punčovém řezu a kremroli trochu uklidňujeme. Uzemňuje nás kolemjdoucí, nanejvýš 12letá dívenka, která svoji nejspíš spolužačce říká: "Už bys taky mohla držet hubu!"
Co z toho všeho vyplývá? Můžou za to Francouzi s těmi svým zpropadenými bramborami, Górdny a Crème brûlée.
Přítel si brambory samozřejmě dal, já je zaplatila a od té doby jsme U Sudů nebyli. Ani v mexický. A ve Špindlu už vůbec ne.