Druh za polární kruh

Nenechte se mýlit. Nebudu vám dnes psát o tom, jak přítel cestoval, nýbrž o tom, jak mě na 10 dní nechal doma a s manželem mé kamarádky (ano s tím Slezanem) odjel za polární kruh (moje matka to mylně nazývá Aljaška, ale co, zima je tam taky).

Mluvil o tom 5x denně několik měsíců dopředu, což jsem zredukovala na max. 2x denně v rámci zachování své duševní rovnováhy. Pečlivě mi popisoval, co si vezme s sebou, jak cesta bude cílem, budou spát v autě a pro jistotu si koupil stan a sprchu ve spreji. Preventivně nocoval několik týdnů na terase (dobrovolně!).

Jak se blížil den odjezdu, bylo na něm vidět, jaké má obavy. Ne snad o sebe, ale o to, aby mě tu nenašel ve špíně a o hladu s našimi domácími mazlíčky na smrt vyhublými a všemi přístroji, které se musí dobíjet již navždy vybitými.

Den před odjezdem jsme ještě stihli společenskou akci, kde mi úplně cizí člověk položil opodstatněnou otázku: "Co budeš sama doma 10 dnů dělat?" Už jsem o tom přemýšlela dopředu, pochopitelně. Dala jsem si splnitelné cíle: najít a uvařit něco podle nového receptu, vyleštit vitrínu s lesním sklem, vyprat povlečení, připravit výzdobu na Halloween, spárovat všechny liché bílé ponožky, postavit z lega hlavu Mandaloriana a třeba si i zameditovat. Jak vidno, žádná velká námaha.

Můj druh mi mezitím pln obav vysvětloval, jak mám venčit, nesmím nikde zapomenout klíče a nemám pořád pošťuchovat našeho kocouřího stařečka. Ani když mi otec v 10 letech vysvětloval, jak se mám starat o králíky a slepice neměl tak obsažný přednes. Skoro jsem se divila, jak jsem se bez jeho péče mohla dožít dospělosti.

Jakmile za ním zapadly dveře byla jsem jak utržená ze řetězu. Přestala jsem vařit, nejdřív jsem po práci usnula a až pak si dala sprchu a pračku zapínala v osm večer. Tahání nákupů, když stejně nic nesním mě brzy přestalo bavit a absence kávy až do postele mi plíživě začínala chybět.

Přítel se mezitím koupal v jezírkách, jedl čerstvě ulovené ryby, spal v pytli na zemi nebo v autě a na záchod chodil do lesa. Vypadalo to, že v životě nebyl spokojenější. Po návratu domů našel údajně 2 rozmazlené vypasené domácí mazlíčky. Vrátil se ovšem zcela očištěný a jako nový.

Návštěva polárního kruhu příteli umožnila vidět polární záři, která ho osvítila natolik, že se vrátil takřka se svatozáří, kterou by mu mohl závidět i Santa Claus, který tam někde žije se svými soby. Chvílemi připomínal Mirka Dušína s Kájou Maříkem dohromady. Již nenadával za volantem, ale pronášel věty typu: "Musíš vše brát s pokorou", "Vše je o toleranci", nebo: "Svému osudu neunikneš." V restauraci se podíval na menu s tvrzením: "Tohle není pro mě, nejsem žádný snob. Člověk vlastně potřebuje tak málo." Po jídle jsem ale měla dobrý pocit, že už se vrací ten starý dobrý přítel, když si přiobjednal ústřice a ptal se, kdy sem půjdeme znovu.

Jsem ráda, že si cestou za polární kruh splnil sen. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že je úžasné si své sny plnit a je na čase, abych si začala plnit i ty své. Tak ještě uvidím, kolik štěňátek a koťátek z toho příští rok vytřískám…