Dovolená v květnu

Květen je krásné období na dovolenou, nemyslíte? Letos jsem měla několik cílů:

1) Ve zdraví přežít návštěvu našich slezských přátel v Třinci

2) Oběd v gruzínské restauraci, okolo které jezdíme a nikdy jsme v ní nebyli

3) Navštívit Národní muzeum

4) Zdolat co nejvíc knih

5) Ve zdraví přežít půlmaraton v Karlových Varech (to se týká přítele, já jako fanynka)

6) Navštívit zenovou zahradu

7) Trochu vařit a vůbec neuklízet

Dělala jsem, co jsem mohla, ale nejlépe jsem vystihla bod č. 7, kdy jsem skutečně uklízela jen v náznacích.

Co se týká těch předešlých Třinec mi dal opravdu zabrat. Kdo by to byl řekl, že domácí mátový likér je veskrze zákeřný nápoj, který mě přivede k totálnímu vypnutí? S přítelem jsme polemizovali, zda je to dobře nebo ne, že je Třinec tak daleko. Na dálnici jsme si přáli, aby byl k Praze blíže, při kocovině jsme to přehodnotili, poněvadž by nás častější návštěvy jistě stály zdraví.

Gruzínská kuchyně mě celkově nadchla. Domácí sýry, nakládané zelí a výborně kořeněné maso ve velkých porcích hodnotím pozitivně (restaurace Nanina). 

Národní muzeum mi od školních let bylo zapovězeným místem, stejně tak pro přítele. Strávili jsme v něm tři a půl hodiny a musím uznat, že to bylo skoro málo. Příště si na to vyhradím víc času, ale kdy to bude netuším.

Knihy jsem zdolávala vytrvale a využila akci u Dobrovského 10 knih za 500 Kč. Od chvíle, kdy Levné knihy ukončily svojí činnost jsem musela hledat alternativy a čtení mám dostatek až do Vánoc.

Karlovy Vary byly krásné jako vždy. Přítel se synem tu zaběhli půlmaraton, zase trochu překonali sami sebe a já kromě vyhlídky Diana navštívila zenovou zahradu, což jsem si už dlouho přála. Další japonskou zahradu Aizen jsme objevili v Říčanech u Prahy. Doporučuji, ale zase ne moc, protože je lepší, když tam nepotkáte hodně lidí.

Jak to tak s dovolenou bývá, zase rychle utekla, ale naštěstí máme před sebou ještě spoustu krásných dní.