Diety

Diety mě nikdy příliš nezajímaly. Naopak mě vždy nejvíce zajímalo, co kde sníst. Nedá se mi upřít, že bych nebyla odvážná. Při jakémkoli rautu jsem vždy mezi prvními (ne-li úplně první) povstala a šla na obhlídku a obžírku toho nejlepšího. Přesně po vzoru mého dětství - kdo zaváhá, nežere.

Dieta mi přijde jako časově omezené fyzické a psychické týrání, které málokdo dlouhodobě vydrží. Řídím se heslem, že tělo si vždy řekne, co chce. Bohužel často se stává, že potřeby našeho těla překřičí naše nenažraná huba. Výsledky takového počínání končí obvykle kalhotami na gumu a těhotenskou halen(k)ou.

Zamysleme se nad tím, proč potřebujeme dietu. Jsme nespokojení s tím jak vypadáme? Tím vyvstává otázka další: jsme s tím nespokojení kvůli sobě nebo kvůli svému okolí?

Vzpomněla jsem si na jednu spolužačku ze školy. Dříve hodně běhala a měla velká, svalnatá a vytvarovaná lýtka, která byla objemnější než její stehna. Jiná spolužačka jí na tuto skutečnost bůhvíproč upozornila (vždy se nějaký takový dobrák najde). Majitelka objemných lýtek z toho byla velice rozčarovaná, protože tuto skutečnost do té doby vůbec nebrala na vědomí. Najednou začala svoje lýtka neustále pozorovat, podrobovat analýze, kritizovat a srovnávat je se všemi lýtky, která prošla okolo. Sdělitelka této skutečnosti se jí omlouvala: "Promiň, já myslela, že to víš!"

Další věcí je, proč se tak rádi cpeme? Je to jako s nakupováním nebo s podobnými věcmi. Prostě tím zaplňujeme určitou prázdnotu a zachytáváme tím prchavé okamžiky štěstí. A pak hůře odstranitelné následky, které se v podobě nadváhy mění na neštěstí (ale když ty rohlíky jsou tak dobrý!).

Vzít milovníkovi jídla všechny jeho oblíbené a milované pochutiny je to nejhorší, co mu můžeme udělat. Někteří lidé, kteří se k velké obezitě dopracují nemusí být psychicky nejvyrovnanější a dietou můžou přijít o to jediné příjemné, co v životě mají. Navíc každá taková změna jako je dieta začíná v hlavě.

Takové ty řeči o příjmu a výdeji jsou sice pěkné, ale co si budeme povídat. Váha se liší podle věku, pohlaví, genetických dispozic a spoustě dalších faktorů. Někdo se cpe čím chce a je jako proutek a někdo se celý život trápí a hubený nikdy nebude. Zastávám názor, že každý hubený být nemůže, na druhou stranu obézní nikdo být nemusí (tím myslím obézní, ne nadváhu pár kilo).

Proporce a co nám ukazuje váha je také velice zavádějící. Je rozdíl mít vysokého stokilového muže, který je svalnatý a malou stokilovou ženu, která má více tuků. A taková ta výmluva o těžkých kostech je opravdu jen výmluva. Lidská kostra váží skutečně jen pár kilogramů oproti zbytku těla.

Množství toho, co jíme je jedna věc, ale kvalita stravy je věc druhá, stejně tak její úprava. Někdo si nedá normální oběd a nacpe se poté brambůrky a podobnými "pochutinami", které pro tělo znamenají jen prázdné kalorie.

Jediná dieta, kterou jsem držela něco přes rok a fungovala mi je bílkovinná dieta (kdo by na ní chtěl recept, ráda zašlu). A jediné, co mi kdy nejlépe fungovalo byla absence stresu a celková pohoda. Pak tělo nemá potřebu vytvářet si ochranu před okolím v podobě tuků.

Pokud má dieta vydržet, je potřeba si z ní vytvořit svojí životní filozofii a změnit svůj životní styl. Jestliže to někdo bere tak, že měsíc vydrží na koříncích a poté se odmění husou na pekáči s deseti knedlíky, nastoupí nechvalně známý jojo efekt, což je začarovaný kruh.

Jídlo je dobrý sluha, ale špatný pán. V dnešní době, kdy je cukr i v soli a sůl pomalu i v cukru je opravdu těžké najít něco kvalitního a zdravého...