Dětské Vánoce

Vánoce jsou v dětských očích snad nejkrásnějším obdobím z celého roku. Sejdou se všechny ty tetičky, babičky a dárečky a je spousta jídla, pití a veselí. Ježíšek, kterého pořádně nikdo neviděl je trochu tajemný, ale hodný, protože vždy donese dárky, ačkoli rodiče celý rok zcela neobjektivně tvrdí, že zlobíme a vyhrožují nám čertem, který přijde společně s andělem a Mikulášem už na začátku prosince. Pro děti mám dobrou zprávu: pokud vás čerti neodnesli, Vánoc se v pohodě dožijete. Ježíšek, ten totiž ví, jak je to doopravdy a nezklame vás pod stromečkem.

Až o pár let později zjistíme, jak se rodiče (nebo spíš maminky) pachtili za dárky, úklidem, vařením, pečením, zařizováním, sháněním věcí a přípravou na Vánoce. Stojí to ale za to, protože některé magické momenty z Vánoc si v sobě nosíme po celý život. Dodnes ráda balím dárky a nasávám tu vánoční atmosféru.

Žádný den mi v dětství nepřipadal tak dlouhý jako právě ten, kdy jsem se těšila, co si večer rozbalím. Ráno jsem statečně hladověla a vyhlížela zlaté prasátko. Pokud si ale chtěl někdo dát k snídani trochu cukroví nebo vánočky s kakaem nebo čajem mohl tak učinit. K obědu jsme mívali polévku z rybí hlavy a poté šly se sestrou zdobit stromeček.

Vánoční stromeček jsme měli vždy živý. Sestra zdobila i tak, že z kolekcí užírala sladkosti a na větvičkách nechávala viset jen barevné papírky na šňůrce. Pod stromečkem, který jsme zase odstrojovali po tříkrálové koledě se rozprostíral krásný betlém.

Na rozbalování dárků jsme si ale ještě museli počkat, protože jsme šli na zpívání ke stromečku. Zpívání na vyzdobeném náměstí pro mě bylo jedním z nejhezčích zážitků vůbec. Po léta jsme se tam se spolužáky scházeli a vyměňovali si dárky. Potom jsme si šli do kostela pro betlémské světlo. Táta chodil na náměstí s námi, ale pak se většinou odpojil a zahříval se se svým bratrem něčím záhadným z placatky. Máma mezitím doma vztekle drhla podlahu a těšila se až bude po Vánocích.

Po návratu ze zpívání jsme se šli převléct do svátečního a zasedli ke štědrovečerní večeři. Opět byla polévka se smaženým chlebem na kostičky a kapr s bramborovým salátem. Malé děti měly obalené mlíčí. Vše se servírovalo na svátečním porcelánovém nádobí.

Po večeři jsme šly se sestrou do pokojíčku a čekaly na Ježíška. To, že nám Ježíšek nadělil dárky jsme zjistily po zazvonění zvonečku. Pak jsme celé dychtivé přiběhly do pokoje a stromeček zářil prskavkami a svíčkami, koledy hrály a dárky už čekaly na rozbalení. Po tomto dlouho očekávaném okamžiku šli rodiče na půlnoční a my většinou zůstaly doma, koukaly na pohádky a těšily se z nových dárků.

V tomto období jsem hrála na housle koledy, ale které dny to bylo už si nepamatuji. Dodnes ty noty ale stále mám. Jsou to známé české koledy v jednoduché úpravě i pro začátečníky.

Kdo má děti (nejlépe ty, které ještě věří na Ježíška), určitě si Vánoce užívá s nezaměnitelným pohádkovým kouzlem. Vánoce nemusí být jen o kupě dárků a mytí oken, ale o sounáležitosti v rodinném kruhu a předávání tradic.

Všem přeji krásné a veselé Vánoce!