Den Blbec

Často slýcháme, jak máme žít přítomným okamžikem, nehrabat se v minulosti, neboť jí nezměníme a neobávat se budoucnosti, protože ne vždy jí ovlivníme. Máme si užívat krás přítomného okamžiku a ničím si nekazit radost.

Jo, to všechno je pravda, ale kdo to tvrdí, nejspíš si nevychutnal palčivou přítomnost dne zvaného Blbec. Tento den má své charakteristiky. Přijde k vám obvykle když ho nečekáte a skoro jste i zapomněli na to, že vůbec existuje. Dostaví se k vám jako nezvaná teta z Kolína a zabydlí se u vás, dokud na vás nejdou mrákoty. A i poté u vás může ještě chvíli přebýt.

Další charakteristikou tohoto dne, který na sebe nedá jen tak zapomenout je to, že přijde vždy v nejméně vhodnou chvíli. Takovýto den vás nejen vyvede z vaší komfortní zóny, ale také vám ukáže, že nejste tak váženou osobou, jak jste se do té doby domnívali. Den Blbec vás zkrátka upozorní na to, že jste blbec, jako každej jinej!

Můj Den Blbec začal obvykle tím, že jsem zaspala. Šok a hrůza z toho, že se mi to nezdálo a něco nestíhám vyústí většinou v sérii nemilých příhod a menších katastrof. Ač jsem se snažila vybavit si nějaký konkrétní opravdu strašný den, nepodařilo se mi to (naštěstí). Život mi katastrofy posílá obvykle milosrdně frakcionovaně.

Podělím se s vámi ale o zážitek mého přítele. Nebyl to pravda Den Blbec, bylo to v průběhu 36 hodin. Přítel jel do Španělska na pracovní cestu. Během tohoto krátkého časového úseku se mu podařilo zablokovat si v cizině platební kartu, zaparkovat omylem na VIP parkovišti a nechat si na letišti zabavit láhev ginu.

Když přijel domů, předal mi krásnou dárkovou kazetu s růžovým ginem, který tam nebyl a skleničkou na nožičce, která tam byla. Bylo to o rok předtím, než růžový gin ve větším expandoval i u nás. Druhý den jel přítel na VIP parkoviště, kde měl zaplatit 7200 Kč za parkovné. Se slovy: "Dobrý den, já jsem debil", jim předal chlebíčky a odpustili mu 6000 Kč. Byly to asi ty nejdražší chlebíčky, o kterých jsem prozatím slyšela. Nakonec to ale dopadlo docela dobře.

Když je nějaká nepříjemná situace, vzpomenu si na to, co pronesl Sofoklés: "Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut." Škoda, že to samé platí i o těch nejpříjemnějších...