Chudoba cti netratí…?

Čas od času nás s přítelem napadne nějaký ten experiment ohledně životního stylu. Jednou to bylo v rámci půstu, kdy jsme 3 dny prakticky hladověli a později se dobrovolně spánkově deprivovali.

Náš poslední experiment začal vlastně již okolo Vánoc, protože jsme provětrali své běžné účty skutečně poctivě. Po pár týdnech jsme s našimi třineckými kamarády solidárně drželi 3 suché týdny. Když jsme si tedy připadali chudí, alkoholu prostí a všeho zbytečného zbavení jako budhističtí mniši, přítel se rozhodl, že složíme dvoutýdenní (již dobrovolný) slib chudoby.

V podstatě tedy, že strávíme celé 2 low-cost týdny ochuzeni o veškeré materiální radosti života navíc. Pod tím si můžete představit leccos. V našem případě to byla šetrnost přímo lakotných rozměrů.

Chtěli jsme zkrátka vyzkoušet, jak by to vypadalo, kdybych byla např. na mateřské, nezaměstnaná nebo bych byla celoživotním studentem a přítel v důchodu. Jak moc by to náš vztah ovlivnilo?

Raději jsem si měsíc předtím zašla na depilaci, dentální hygienu, ke kadeřnici i kosmetičce. Tím jsem se zbavila nadbytečných kožních adnex, ale i množství potřebných peněz. Nadále jsem tedy pustla již zcela zdarma.

Nejdřív jsme přemýšleli, že bychom náš experiment šetrnosti směřovali na dny, kdy u nás budou přítelovy děti. Pak se nám jich ale zželelo a mučit se sníženou kvalitou života jsme se rozhodli sami. Přesto když k nám měly přijet a chtěla jsem koupit zákusky v Ovocném Světozoru, přítel mě uzemnil tím, že máme doma tatranky.

Musím uznat, že daleko jednodušší bylo naše snažení o šetrnost týden před výplatou. Po jejím obdržení nastalo pravé utrpení. Po zaplacení jako je nájem a internet jsem musela peníze prakticky ignorovat. V Makru jsme nebyli, jelikož jsme autem jezdili co možná nejméně.

Nákupy se ztenčily na minimum. Dřív jsem poslala přítele do obchodu pro 5 věcí. Donesl jich obvykle průměrně 15 s tím, že z těch 5 původních tam byly 3. Nyní donesl 3 věci ze 3 a ještě v akci.

V práci jsem se osprchovala, nabila si mobil (chtěla jsem i powerbanku, ale nakonec to nebylo potřeba) a pro jistotu jsem si několikrát došla na záchod. Přítel si před naším počinem zakoupil nabíjecí stanici s tím, že jí bude vozit po návštěvách, kde bude tajně dobíjet a bude si energii vozit domů (naštěstí na to nedošlo a dobíjel jí jen v autě).

Z aktivit, ke kterým nepotřebuji moc peněz mi zbylo: venčení psa, čtení (již zakoupených knih), střílení po domácích mazlíčcích plyšovými koulemi z dětské bambitky a uklízení (!). Jak politováníhodné. Naštěstí máme předplacený Netlix a od zaměstnavatele proplacenou saunu. I tam jsem se pochopitelně vypotili a vysprchovali až na krev.

Největší vzrušení a adrenalin za tuto dobu jsme prožili, když jsme se ve špičce snažili zaparkovat (když už jsme tedy auto použít museli).

Nakonec to tak hrozné nebylo a neuškodilo nám se také trochu uskromnit. Vlastně to bylo podobné, jako když to málo, co vám po Vánocích zbyde utratíte v povánočním výprodeji. Přesto už jsme ke konci měli omezování se dost. Nejvíce jsme ušetřili za kavárny a jídlo v restauracích, a to včetně parkování. Nákupy osobní jsem se snažila ztenčit, ale i tak jsem párkrát podlehla.

Co jsme se tímto pokusem naučili? Že chudoba cti sice netratí, ale prachy se u nás zaručeně neztratí!

Příští týden se s vámi podělím o to, jak jsme se během úsporného režimu stravovali.