Cestovní horečka

Tak jsme zase jeli do Dánska. Již počtvrté. Místo pobytu bylo stejné jako vždy jen skupinka se nám změnila. Poprvé jsme v Nørre Nebel byli s přítelem sami, pak s jeho tatínkem, následně s tím mým, a nakonec jsme jeli čtyři. Já, přítel a jeho maminka se svým přítelem.

Vím, co se vypráví o tchyních, ale ta moje je v pohodě. Možná je to i tím, že to je skoro-tchyně. Nemohu o ní napsat nic špatného, když s sebou vzala bábovku. Na sladké nejsem, ale rumu do ní dala tolik, že jsem si ráda dala říct. Vůbec po celý čas pobytu nás překvapovala tím, jak v nestřežený okamžik vytáhla z (vlastní) kabelky něco k jídlu. Tu sušenku, tu perníček, chvílemi jsme čekali jestli nedojde i na svíčkovou.

Dopředu jsem jí zaslala seznam věcí, co s sebou. Slabší povahy by se to mohlo až dotknout, protože seznam připomínal ten, co jsem měla jako dítě na letní tábor (nezahrnoval nutnost odvšivení).

Trochu jsem si ale tentokrát zazoufala při chystání jídla. Vše jsem měla hotové, zbývaly jen řízky. Bylo jich hodně, tak jsem k nim udělala bramborovou kaši a okurkový salát, že si dáme ještě teplé den před odjezdem k obědu. Jenže ejhle. Jakmile se mléko na kaši zahřálo, vydalo pronikavý smrad. Ano, to samé mléko, které jsem přilila i k vajíčkům na trojobal. Kaši jsem dělala naposledy, takže obsah mléka na všech řízcích byl již nezvratný.

Jistě si říkáte, jak jsem mohla být tak hloupá a mléko dopředu neochutnat, leč ráno jsem ho měla v kávě a naprosto mu důvěřovala. Zbývalo mi tedy dostat infarkt, rozbrečet se nebo si otevřít Becherovku. Jak možná tušíte, zvolila jsem třetí možnost.

Skoro-tchyně naštěstí měla řízky vlastní, což mě uklidnilo, protože jsem nemusela předstírat lakotu, že se s ní nechci o své řízky podělit, a přitom jí jen chránit před střevní nehodou. Maximálně jsem strouhanku z nich mohla ještě sloupat, ale nechtěla jsem v nich vzbudit nedůvěru k ostatním mým jídlům, přestože jsme se sotva vešli do kufru auta se všemi našimi kastroly. Od pohledu to víc než dovolenou připomínalo závody ve vaření.

Cesta k mému příjemnému překvapení proběhla bez nejmenších problémů. Navinulé řízky jsem pro jistotu zapíjela okurkovým lákem. Nejlepší je vyměnit cestovní horečku za cestovatelský průjem. Pak totiž na vše ostatní rychle zapomenete.