Blbý mejdlo

14.10.2024

S přítelem se málokdy hádáme. Je to tím, že nejsem hádavá ženská a on je moudrý člověk. Přesto jsme se neshodli na dvou věcech. Tou první je židle, kterou jsem se rozhodla umístit na terasu. Je to krásná, tvrdá mučící židlička s područkami, která v dobách minulých zdobila nejednu kancelář. Stálo mě hodně sil vybojovat jí místo na naší terase. Přítel se mě snažil ubít argumenty, ale protože mám hezčí prsa, souboj jsem vyhrála. Nemohla jsem dopustit, aby skončila na sběrném dvoře.

Druhá neméně zásadní otázka bylo tuhé mýdlo. Dala jsem si ho do prádla, ale časem tolik nevonělo, takže jsem se rozhodla, že ho budu používat na mytí rukou. Někde jsem dokonce četla, že vydrží 4x déle než to tekuté. Dovolím si tvrdit, že to není pravda. Podle mé zkušenosti vydrží déle tak 64x. Přítel si ovšem vůči mému mýdlu vypěstoval averzi. Nejspíš proto, že ho snášel několik dlouhých měsíců v naší koupelně. Prý mu z příliš malého umyvadla několikrát doslova vystřelilo neznámo kam (možná tam vůči němu jen vyvíjel násilí).

Mýdlová záležitost ho vyvedla z míry natolik, že mi svačinu do práce zavřel do příliš malé krabičky, což u něj absolutně není zvykem, protože má v hlavě vždy okamžitě spočítáno, co kam jak nacpat. Radila jsem mu kus svačiny ukousnout, ale v tu chvíli to bylo zbytečné. Dovršil to tím, že se na krabičku snažil nacpat příliš malé víčko, které na to nesedělo.

To mělo za příčinu, že po čerstvě vytřené podlaze rozsypal kmín a mezi výhružkami, že mýdlo sprovodí ze světa omylem dupnul na psí pískací hračku. To, co následovalo potom vypadalo na infarkt.

A kdo za to všechno mohl? No přece to blbý mejdlo! (Ještěže ta moje židlička to přežila.)