Aristo-cat

Na tento výraz mě přivedl přítelův syn. Naprosto tím vystihnul našeho omšelého starého kocoura. Jestli naši buldočci měli vizáž zdegenerovaných šlechticů, tak náš kocour Tommy je absolutní aristokrat především duší. Jako správný zástupce své třídy se nikdy za nic neomlouvá a nikdy nic nevysvětluje. Párkrát se trochu podivil, ale až na to je naprosto oddán své roli aristokratické kočky.

Jeho opojná aura nadpozemskosti je samozřejmě znát na všem, čeho se dotkne. Ví to i náš pes, který má přinejmenším respekt, anebo úctu ke stáří. Tommy má výsadní právo na chytrý výhřevný pelíšek u topení. Tommy se neptá a neprosí, prostě si k vám do postele vleze a prackou si odhrne peřinu i deku. Tommy má právo prvního sousta, někdy i posledního ať už jde o žrádlo psí nebo kočičí (pokouší se však i o to lidské).

Nikdy jsem netušila, proč jsou vši líné nebo blechy šťastné, ale rčení mlsný jako kocour jsem pochopila téměř ihned, co jsme se ho ujali. Jedna moje velice praktická kolegyně vlastnící též sphynxe mi dala skvělý tip na jejich rozmlsanost. Po vyžrání želé mám kocourovi zalít zbytek kousků masa teplou vodou, ze kterých se uvolní šťáva a kocour se s chutí vrhne na zbytek kapsičky. Poté, co jsem tak učinila, jsem byla ráda, že se náš aristo-cat nevrhnul na mě a nedal mi pár facek pro sníženou příčetnost.

Tu jsem však neměla sníženou já, ale náš pes, protože začal chodit velice pečlivě prozkoumávat poklady, které kocour zanechával v záchůdku. Nejprve nám bylo podezřelé, proč je tolik jeho obsahu poházeno na chodbě. Poté byl pes několikrát spatřen s kočkolitem na tlamě. Ve finále byl přistižen, jak se na kočičí záchod vměstnal celý a chrochtal tam provádějíc podivné orgie. To jsme mu sice zakázali, ale již nebylo v naší moci mu vysvětlit, proč tam kocour může a on ne.

Jsem si vědoma toho, že pes, který musí plnit příkazy nechápe, proč jeho kočičí nadřízený má dovolené jiné věci a nemusí takřka nic, ale to je zkrátka výsada šlechty. Samozřejmě, že kocour není v naší domácnosti jen tak na okrasu (obzvláště ne ten náš). Nedávno mi nebylo nejlépe, když po mě přítel hodil mandarinku a kocoura s příkazem: "Uzdrav jí!" Kocour zapředl a bylo mi lépe. Pes si ulevil a věděla jsem, že rýmu už nemám. V podstatě se dá říct, že díky našemu pejskovi s kočičkou je náš život úplná pohádka. Ať už jde o aristokraty nebo obyčejný plebs.