Strachy

Jako malá jsem měla strach ze systému, aniž bych tento pojem uměla nějak definovat. Už v útlém věku jsem měla strach, že se budu nějak vymykat. Že nevystuduji, nic ze mě nebude a tím pádem se neuživím. Bylo mi divné, že všechno okolo se platí, a abych měla na to, vše si zaplatit, musím proto dřít, protože bez práce nejsou koláče. Proč platit nehorázné sumy za kousek půdy, která je planety Země? Dodnes to nechápu.

Další ze strachů byl ten, že řeknu něco špatně a něco zlého se stane. Nebo, že někde na úřadě špatně vyplním papír a svým podpisem nadobro zpečetím svůj osud. Nemám sice sociofobii, ale nikdy mě příliš neuklidňovala představa seznamování se s cizími lidmi.

Asi největší ze strachů, jaký jsem kdy měla byl ten, že promarním svůj život, minu svoje poslání, nesplním svojí misi a skončím na nějakém opravdu hrozném místě v zatracení.

Pak máme samozřejmě naprosto přirozené strachy a obavy, jako jsou ty, které máme o naše děti a bližní nebo pud sebezáchovy, který chrání naší tělesnou schránku před sebezničením.

Jak bojovat se svými strachy? Přiznejme si je a řekněme si: "Co nejhoršího se může stát?" Pokud je odpověď opravdu děsivá, vymýšlejme způsob, jak takové situaci zabránit. Pokud tak děsivá není a nejde o život nebo o zdraví, nemusí to být tak zlé, jak to může na první pohled vypadat.

Co nám takový strach asi může signalizovat? Ano, naše bloky. A že jich máme. Vyvést je na světlo chce opravdu hodně odvahy. Spousta z nich jsou zděděné a sami se divíme, kde se vlastně berou. Můžeme si je zvědomit v meditaci, okolí nás na ně může upozornit díky zrcadlení a různým situacím, které se nám opakují tak často, že je kolikrát už ani nevnímáme.

Dobré je sledovat svoje myšlenky a pocity a přemýšlet, odkud se berou. Často mám pocit, že nejsem takovým pánem svých myšlenek, jak bych si přála. Nějaké strachy se nám vkrádají pořád a okolní svět je na nás lije ze všech stran. Stačí sledovat média, která se nás snaží zhypnotizovat nebo nám vypláchnout mozek.

Když si své strachy zvědomíme a přijmeme je, můžeme je s láskou propustit.

Na závěr jeden citát od Victora Huga: "Dokonce i ta nejtemnější noc skončí a vyjde slunce."